Ochrana ovzduší

Ochrana ovzduší je další z agend, které je třeba při řízení obce věnovat pozornost. V zákoně je jasně definována takto: „Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.“

Pálení rostlinných materiálů na otevřených ohništích

Častým sousedským sporem v obci bývá spalování větví, listí a trávy. Zákon to upravuje tak, že v otevřeném ohništi lze spalovat jen suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami.

Obec může vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho odstranění. Při stanovení podmínek nebo zákazu obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, úrovni znečištění ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě zástavby.

Obecně se ale z hlediska ochrany ovzduší doporučuje štěpkování dřevní hmoty nebo kompostování dalších rostlinných odpadů namísto pálení.

Stacionární zdroje znečištění

Většinou se jedná o kotle na tuhá paliva, ale řadí se sem i například skladování prašných materiálů a další potencionální zdroje znečištění ovzduší. Kompletní povinnosti provozovatele jsou upraveny v § 17 zákona o ochraně ovzduší a je třeba zdůraznit zejména tyto:

Provozovatel stacionárního zdroje je povinen:

• uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj a činnosti nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, v souladu s podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem,
• dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře podle § 4 zákona,
• spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v povolení provozu,
• předkládat příslušnému orgánu ochrany ovzduší na vyžádání informace o provozu stacionárního zdroje a jeho emisích,
• umožnit osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, používaným palivům a surovinám a technologiím souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona,
• provádět pravidelně nejméně jednou za tři roky prostřednictvím fyzické osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (dále jen „odborně způsobilá osoba“), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdroj je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a tímto zákonem;

Ze zákona tedy vyplývá i možnost kontroly, co jednotliví provozovatelé kotlů spalují – obec tedy může požádat obecní úřad obce s rozšířenou působnosti o kontrolu provozovatele, pokud existuje podezření, že jsou spalována nevhodná paliva nebo dokonce odpady.

Postup je v zákoně definován takto:

Vznikne-li důvodné podezření, že provozovatel spalovacího stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci, nejde-li o prostory užívané pro podnikatelskou činnost, porušil některou z povinností podle odstavce 1, avšak toto porušení nelze prokázat bez provedení kontroly spalovacího stacionárního zdroje, jeho příslušenství nebo používaných paliv, obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele na tuto skutečnost písemně upozorní a poučí jej o povinnostech provozovatele spalovacího stacionárního zdroje stanovených v odstavci 1 a o následcích opakovaného důvodného podezření na jejich porušení v podobě provedení kontroly. Pokud opakovaně vznikne důvodné podezření, že tento provozovatel nadále nebo opětovně porušuje některou z povinností podle odstavce 1, je kontrolující oprávněn vstoupit do jeho obydlí za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona. Vlastník nebo uživatel těchto prostor je povinen umožnit kontrolujícímu přístup ke spalovacímu stacionárnímu zdroji, jeho příslušenství a používaným palivům.

Aktuální informace o stavu ovzduší naleznete na stránkách Českého hydrometeorologického úřadu v Informačním systému kvality ovzduší.

Ochrana ovzduší na úrovni malé obce

Obecně platí, že pokud je obec provozovatelem stacionárního zdroje znečištění je vázána zákonem a emisními limity, jako každý jiný provozovatel. Nad rámec legislativy pak obec pro zlepšení ovzduší v obci může dělat kroky i na úrovni samostatné působnosti – především například koncepční výsadbou a údržbou zeleně nebo pravidelnou kvalitní údržbou veřejných prostranství, chodníků a místních komunikací (snižování prašnosti pravidelným zametáním, přizpůsobení zimní údržby apod.).  Dále může spolupracovat se zemědělci na protierozních opatřeních apod.

V případě potřeby konzultace v této oblasti se můžete obrátit na:

Krajský úřad Královéhradeckého kraje
Odbor životního prostředí a zemědělství

Dr. Ing. Richard Veselý
vedoucího oddělení EIA a technické ochrany životního prostředí
tel. 736 521 876, email: rvesely@kr-kralovehradecky.cz

Bc. Pavlína Brátová
technická ochrana životního prostředí, ochrana ovzduší
tel. 601 394 172, mail: pbratova@kr-kralovehradecky.cz


Naposledy aktualizováno 29. 1. 2024