Péče o zeleň
Oblasti zeleně se obec věnuje v rámci samostatné i přenesené působnosti. V současné době je kladen velký důraz na péči o zeleň v intravilánu (zastavěné území obce) i extravilánu obce. Zejména je pak třeba pečovat o zeleň s přihlédnutím k efektivnímu hospodaření s vodou.
Obec by měla na svém území provádět pravidelnou údržbu zeleně, zejména pak vzrostlých stromů. Zajistit pravidelnou kontrolu a posouzení dendrologem (ideálně 1x za rok až dva) a následnou doporučenou údržbu – kácení, zdravotní řezy, bezpečností vazby apod. V případě zanedbání údržby hrozí škody na majetku, zdraví a v nejhorším případě i životě občanů. V ideálním případě je vhodné si nechat zpracovat plán péče o veřejnou zeleň, který je koncepčním řešením. Pokud se doposud o dřeviny příliš nepečovalo bude zpočátku vytvoření koncepčního řešení časově i finančně náročnější, ale do budoucna bude při dodržování plánu péče velmi efektivní a udržitelné.
Obce na svém území většinou realizují úpravy a výsadby zeleně v parcích a dalších veřejných prostranstvích s cílem vytvořit příjemné prostředí pro bydlení a trávení volného času na území obce. Zároveň se věnuje mnoho pozornosti zadržování vody v krajině. V ideálním případě jsou budovány rybníčky, meandry, tůně či mokřady, ale je možné podnikat i méně administrativně a finančně náročná řešení, například omezit sekání zelených ploch nebo provádět takzvané mozaikové sečení. U sečených částí se pak tráva ponechává delší, než tomu bylo dříve u tvorby „anglických trávníků“.
Mozaikové sečení
Jedná se o šetrnější údržbu zelených ploch, kdy je jednak posílena kapacita trávníku zadržovat vodu a navíc je podporována i biodiverzita. Tato údržba vychází z historie, kdy hospodáři realizovali tzv. etapovou seč. Plochy sečené a nesečené se střídají a dochází tak k šetrné údržbě. Tráva se navíc nesbírá a je ponechána jednak jako hnojivo, ale i jako ochrana před vysoušením sečené části. Způsob mozaikového sečení si můžete zvolit sami, ve městech jsou například vytvářeny obrazce nebo pruhy pro průchod lidí apod.
Květnatá louka
Některé obce pak nahrazují klasický trávník tzv. květnatou loukou. Jedná se o směs kvetoucích vytrvalých bylin, které se sečou 1–3x ročně. Na trhu je mnoho směsí semen, které můžete vybírat pro slunné, stinné, sušší či vlhčí půdy. Dále je možné vybírat i podle barevnosti. Takové plochy pak přitahují množství hmyzu, hlavně včel, čmeláků a motýlů. Po sekání květnaté louky je třeba zelenou hmotu odstranit (kompostovat nebo mulčovat pod stromky).
Alejové výsadby
Tyto výsadby se realizují v intravilánu a extravilánu obce především podél liniových staveb jako jsou silnice, polní cesty, cyklostezky apod. Výsadby mohou být realizovány v různé nákladové náročnosti. Pokud je třeba, aby byl efekt okamžitý, vysazují se stromy ve výšce například 3 metry i vyšší. Tato varianta je ovšem náročná jak v pořizovacích nákladech, tak v následné údržbě – vzrostlé stromy je po zasazení nutné pravidelně vydatně zalévat. Pokud se obec zabývá dlouhodobější krajinotvorbou především v extravilánu obce, pak je možné vysazovat aleje i z odrostků od 50 centimetrů. Čekání na alejový efekt je o několik let delší, ale za relativně nízké náklady je možné vysázet velké množství stromů, které se navíc v novém prostředí dobře aklimatizují, nejsou tak náročné na povýsadbovou údržbu a do budoucna budou stabilnější.
Závlahové vaky
Novinkou v oblasti péče o dřeviny jsou tzv. zavlažovací vaky o různém objemu pro různý průměr stromů. Ty jsou využívány u nově vysazovaných stromů i u starších dřevin, které jsou ohroženy suchem. Po naplnění zajišťují postupnou kapkovou závlahu dřeviny několik hodin a dojde tak k efektivnímu doplnění vlhkosti v okolí kořenového systému dřeviny.
ÚSES, biocentra, biokoridory, protierozní prvky
ÚSES je územní systém ekologické stability a jedná se o krajinotvorný program, který má za úkol udržovat ekologickou rovnováhu v krajině. Je to vlastně systém biocenter, biokoridorů a integračních prvků, které mají vrátit ekologickou rovnováhu v současnosti intenzivně využívané zemědělské krajině. Snahou je vrátit krajinu do stavu fungujícího ekosystému, ale se zachováním možnosti zemědělského využití.
Biocentrum
Je to rozlohou větší prostor v krajině, který umožňuje fungování soustavy biotopů (životní prostředí určitého organismu nebo organismů) s cílem vytvořit přírodě blízký ekosystém. V současnosti je vyvíjena snaha, aby biocentra obsahovala i vodní plochy pro zpestření a rozšíření biotopů na jejich území. Ne vždy je obšem možné tento záměr realizovat.
Biokoridor
Biokoridor není primárně určen pro trvalé biotopy, ale má umožnit bezpečnou a přirozenou migraci živočišných druhů. Jedná se většinou o pásy podél stávajících komunikací, které propojují jednotlivá biocentra. Biokoridory jsou i přechody pro zvěř nad dálnicemi.
Protierozní prvky
Intenzivní využívání zemědělské půdy, scelování polí do velkých lánů a další neodborné zásahy člověka způsobily, že některé oblasti v krajině jsou v současné době postiženy erozí (rozrušování půdního povrchu a hornin působením vnějších vlivů, především vody a větru), což snižuje jejich využitelnost. Cestou, jak erozi zabránit, je tvorba protierozních prvků (v podstatě postupný návrat k udržitelnému využívání krajiny), jako jsou příkopy, průlehy, zatravněné údolnice, ochranné hrázky a nádrže, terasy, meze a další. Je také důležité změnit uvažování současných zemědělců při jejich činnosti.
Komplexní pozemkové úpravy
Tvorba krajinných prvků a celkové řešení zemědělské krajiny je řešeno také Komplexními pozemkovými úpravami. Informace k nim naleznete zde.
Dotace
V oblasti zeleně existují zajímavé dotační tituly z krajských, národních i evropských zdrojů. Více informací najdete pod dlaždicí „Aktuální dotace aneb kde na to vzít“.
Naposledy aktualizováno 4. 10. 2021